Ibanez GSA …

Po té co jsem se v roce 2020 vrátil ke kytaře, narazil jsem záhy na problém, jak si zahrát různé věci v „Éčku“ a zároveň v „Déčku“, aniž bych musel kytaru přelazovat, což je naprostý nesmysl. Netrvalo moc dlouho, než jsem přišel na to, že nejlepším řešením jsou dvě kytary. A protože mi Ibanez vyhovuje, rozhodl jsem se pro druhou kytaru téže značky. A protože je pro mě kytara a hudba celkově jedním z mnoha koníčků, které mě ale nijak neživí, rozhodl jsem se hned pro levný bazarový nástroj. A hned jsem jeden našel a přímo u nás v Budějovicích. Ibanez SGA xxx, ta mě však neuspokojila na sto procent a krátce na to jsem narazil na ještě jeden inzerát, kousek od Tábora a neváhal si dojet pro Ibanez GRG 170DX.

Ale zpět ke GSA… . Co mě na ní zaujalo? Především její tvar. Zatím co kytary série RG mají rovné tělo (hodní deska), série SA má tělo konkávní a to jsem chtěl. Co se mi naopak nelíbí je její rovná hlava. Je souběžná s krkem a to mě přijde přinejmenším divné. Ale třeba je to jen o zvyku. Jsem zvyklý na řadu RG, kde se hlava vůči krku elegantně zaklání. Navíc na této kytaře, tedy na tomto konkrétním kuse, nesedí úplně struny na krku a na snímačích. Je to méně povedený kus. Ale byl za dobré peníze a chtěl jsem si jí zkusit. Doma jsem zjistil, že má překvapivě dobrý zvuk. Snad nejlepší ze všech kytar co jsem kdy doma měl. Navíc vzhledově fakt perfektní, až na tu hlavu. Na druhou stranu to vyosení strun mě značně irituje. Hře to nevadí, ale mé grafické oko se na to nemůže dívat. Rozhodl jsem se jí tedy prodat, zvlášť ve chvíli, kdy už jsem měl navíc GRG 170DX, ale těsně před nafocením a umístěním inzerátu se doslova podělaly oba potenciometry. Takže takhle ne. To bych za ní moc nedostal. Takže měním plán, zatím si jí nechám, celou jí rozeberu, zkusím jí poladit a opravit. Již mám nakoupený materiál, nové potenciometry a už jen čekám na vhodnou chvíli, až na to budu mít čas.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.